Linkin Park - From Zero

Linkin Park se vrátili. A ne jen tak. Jejich album From Zero, které vyšlo 15. listopadu 2024, odstartovalo novou éru kapely – a včera, 16. května 2025, když vyšel poslední singl z deluxe edice, můžeme tuhle kapitolu považovat za kompletní. Od začátku do konce. Hotovo. A za mě? Jedno velké překvapení.

Nikdy jsem Linkin Park nijak zvlášť neposlouchal. Jasně, jako asi každý znám klasiky jako “Numb”, “In the End” nebo “Bleed It Out” – ale nikdy jsem se v tom víc nevrtal. Spíš jsem tu kapelu bral jako součást dětství nebo jako pozadí k pubertálním vzpomínkám. Ale právě From Zero to celé změnilo. Ta deska mi fakt sedla, rezonuje se mnou po všech stránkách a říkám to naprosto na rovinu – From Zero je pro mě srdcovka. A jeden z důvodů, proč jsem se ke kapele vrátil a začal objevovat i starší tvorbu s úplně jinýma očima (a ušima).

Jasně, řeší se nová zpěvačka – Emily Armstrong. Někdo to nedává, jiný ji vyloženě miluje. Já patřím spíše k těm druhým. Emily do kapely nepřišla jako náhrada Chestera. Ona přišla jako nový hlas, jako nový výraz, nová energie. Má charisma, sílu, zároveň cit a obrovský hlasový rozsah. A hlavně – neschovává se. Nehraje na jistotu, jde do toho naplno. A to je přesně to, co nová éra Linkin Park potřebovala. Říkat, že už to není „pravý“ Linkin Park, je nesmysl. Mike Shinoda – duše kapely – tu pořád je, tvoří, produkuje, rapuje a vede směr. Název kapely není o jménech v sestavě, ale o vizi. A ta pořád žije.

Samotné album From Zero je pestré, chytré, emocionální. Najdeš tu tvrdší kousky, které mají drive jako staré desky, ale i klidnější momenty, ve kterých Linkin Park ukazují, že dozráli a mají co říct i po tolika letech. Produkčně je to perfektně zvládnuté, aranžmá sedí, všechno dýchá. A ten tah na branku je cítit ve všech stopách.

“From Zero (Intro)” – Intro s ambienty ze studia v pozadí. Za mě super, krásně to odstartuje to, co přijde pak.

“The Emptiness Machine” – Naprosto geniální záležitost. Je to v podstatě jedna z TOP rockových skladeb, co byla poslední dobou vydána, a to netvrdím pouze já, ale i Billboard Rock & Alternative Airplay Charts, kde dosáhla #1. Chytlavá a za mě neoposlouchatelná skladba.

“Cut the Bridge” – Za mě jedna ze slabších věcí na desce. Hudebně to sice šlape, ale nějak mi nesedí – působí na mě spíš jako výplň mezi silnějšími momenty alba.

“Heavy Is the Crowd” – Temnější track, který pracuje s hutnou atmosférou a textově se dotýká tlaku společnosti a vnímání jedince. Zajímavost je, že byl použit i v rámci projektu spojeného s League of Legends, což mu dává ještě víc epický feeling. Refrén je silný a snadno se chytí.

“Over Each Other” – Melancholičtější kousek, postavený na kontrastu mezi křehkými slokami a výbušným refrénem. Není to hned hitovka na první poslech, ale má hloubku a časem si tě získá.

“Casualty” – Jeden z nejtvrdších momentů na desce. Agresivní bicí, syrový vokál a text, který nenechá nikoho chladným. Když hledáš skladbu, u které se vybíjí adrenalin, tak přesně tohle je ono.

“Overflow” – Osobně mě úplně nebere. Má hodně melodický, až popovější zvuk, který na mě působí trochu sterilně. Chápu, že spoustu lidí může bavit, ale já se k ní nevracím.

“Two Faced” – Parádní ukázka toho, jak kapela dokáže vyjádřit vztek i zklamání. Silně riffová skladba, která šlape dopředu a textově řeší falešnost a zradu.

“Stained” – Hodně emotivní věc, kde se prolíná osobní rovina s temnějšími motivy. Není to typická „rádiová“ píseň, spíš hlubší záležitost, co vyvolává otázky a nutí k přemýšlení.

“IGYEIH” – Zkratka (I give you everything I have) působí tajemně, ale samotný track je jeden z nejexperimentálnějších. Elektronické prvky, tvrdé beaty a vokál, který střídá klid a agresi. Zajímavý experiment, který na albu funguje jako osvěžení.

“Good Things Go” – Závěr standardní edice, melodický refrén, dost chytlavá a emocionální.

A pak tu máme tři nové skladby z deluxe edice, které vyšly postupně a uzavřely celou kapitolu:

“Up from the Bottom” – silná, dynamická věc, která mě osobně fakt chytla. Má to koule, má to poselství, zůstane v hlavě. Za mě top 1.

”Unshatter” – o něco temnější, surovější, ale taky zajímavá po stránce textu i atmosféry.

”Let You Fade” – čerstvá věc, která vyšla dnes. A za mě? Emocionální vrchol. Jemná, bolestivá, silná. Ten refrén zůstává. Tohle je přesně ten typ skladby, co tě rozseká, ani nevíš jak.

Pro mě osobně je tahle deska důkazem, že se kapela může vyvíjet, měnit a přesto zůstat sama sebou. From Zero není jen nové album. Je to restart. Nová energie. A příběh, který teprve začíná.

Rok 2025 je zatím extrémně silný pro metal i alternativní scénu. Vyšlo (a ještě vyjde) spousta skvělých alb a singlů. Ale From Zero (i když oficiálně vyšla minulý rok) bude patřit mezi ty, na které si letos vzpomenu jako na zásadní zlom. Pro kapelu i pro mě samotného.